Proč je očkování štěňat vůbec nutné? Byť se v posledních letech objevilo více možností přístupu k očkování, je potřeba si uvědomit, že právě očkování dostalo pod kontrolu nejrůznější infekční nemoci. Očkováním Vašeho psa tedy chráníte nejen jeho, ale i ostatní psy ve svém okolí.
Kojená štěňata jsou prvních pár týdnů svého života chráněna protilátkami, které dostávají v mateřském mléce. Proč tedy očkovat psa hned v raném věku? Protilátky postupně vymizí, což má za následek to, že se štěně stane zranitelné vzhledem k infekčním chorobám, které se aktuálně bohužel nevyskytují pouze ojediněle, ale poměrně často se s nimi v ordinacích setkáváme. V tuto chvíli tedy přichází na řadu očkování, které štěněti dodá potřebnou imunitu.
Očkovacích schémat je celá řada a jednu z hlavních rolí zde hraje způsob chovu a přístup klienta. Nicméně všeobecné schéma je následující. První očkování by mělo proběhnout zhruba ve věku 6 týdnů, tedy ještě před předáním novým majitelům. Tato vakcinace do těla vpraví živé nebo oslabené bakterie, viry nebo jejich části. Tělo si následně vytvoří protilátky, aktivuje imunitní systém a štěně tak připraví na vstup do nového domova. Od zmíněné první vakcinace se poté v různých intervalech rozšiřuje vakcína o další infekční nemoci, které lze očkovat až v dalších týdnech či měsících života štěněte. Po posledním očkování, ke kterému dochází zhruba ve věku 14-16 týdnů, je primární očkování dokončeno.
Stejně jako u lidí je důležité pejska po očkování příliš nezatěžovat. Může být unavený a mít nechuť k jídlu s přechodovou zvýšenou teplotou. Nejčastěji se setkáváme s lokální reakcí kdy MŮŽE docházet k drobnému otoku či vzniku bulky v oblasti vpichu vakcinační látky. Všechny tyto reakci však poměrně rychle odezní.
Psinka
Únava a teploty, následně kašel a výtoky z nosu či očí a v poslední fázi také zvracení, popraskání kůže a porucha nervového systému. To a mnoho dalšího patří mezi příznaky psích spalniček. Jedná se o vysoce nakažlivé virové onemocnění, na které jsou nejvíc náchylné právě neočkovaná štěňata mezi 3.–7. měsícem života.
Parvoviróza
Zatímco psinky mají poměrně pomalý start, parvoviróza se projevuje náhlým a intenzivním průjmem, zvracením a dehydratací, což může způsobit fatální následky už do 48–72 hodin. Pro tento vir jsou nejzranitelnější štěňata do stáří 4 měsíců.
Infekční Hepatitida
Pro mnohé z nás známá pod názvem infekční žloutenka, je virové onemocnění, které způsobuje zánět jater. U chronických případů může dojít také k postižení ledvin. U štěňat i dospělých psů se může vyvinout velmi rychle.
Leptospiróza
Jedná se o zoonotické onemocnění, tedy o nemoc, která se přenáší i mezi zvířaty a lidmi. Rozšiřují ji primárně hlodavci a k vašemu psovi se dostane nejčastěji přes kontaminovanou vodu, ať už ji vypije, nebo v ní plave.
Parainfluenza
To, že je známější spíš pod názvem psí chřipka nám napovídá, že se jedná o virový zánět dýchacích cest. Samotné onemocnění není většinou nijak závažné a nepřináší psovi ohrožení, ale její zanedbání může vést až k zápalu plic.
Snažíme se vašim mazlíčkům poskytnout veškerou potřebnou péči na jednom místě. Přehled našich veterinárních oborů najdete v sekci služby.